RECENZE: Mickey Zucker Reichertová, Já, robot: poslouchat

×

Článek od: Monika Slíva - 08.10.2014

Začíná druhý rok. Z doktorky psychiatrie Suzan Calvinové se stala R-2, neboli lékařka praktikantka ve druhém roce praxe. Tragické události předchozího roku v ní zanechaly hluboké a nesmazatelné rýhy, které sice čas krapet ohladí, ale nikdy už se neztratí docela.

Suzan se vrací do nemocnice Manhattan Hasbro s velmi smíšenými pocity. Čeká ji další kolo praxí v samostatných lékařských ústavech a speciálních odděleních nemocnice a další sbírání zkušeností. Přišla o iluze i o svého milovaného přítele Remingtona, kterého si hodlala vzít, a zažila mnoho bolesti. Stále má ale kolem sebe lidi, na které se může spolehnout, a její spolužák a kamarád Kendall Stevens, také Er dvojka, ji vždy podrží a postaví se za ni. Třeba i proti nesnesitelnému nadřízenému. A hlavně má Suzan svého otce, Johna Calvina. Ještě donedávna netušila, jakou pozici ve společnosti U.S. robotičtí lidé skutečně zastává. Celý život jí totiž tvrdil, že je jen bezvýznamným úředníkem, ale pravda se schovávala úplně někde jinde. To, že je ve skutečnosti jedním z hybatelů celé firmy, ale nemění nic na tom, že ji miluje a neustále podporuje v její cestě lékařskou praxí a životem jako takovým. A nelze zapomenout ani na Natea, humanoidního robota, který pracuje v archivu nemocnice a kterého si velmi oblíbila. A přestože je robot s pozitronickým mozkem, ona ho daleko víc považuje za člověka, nebo chcete-li za osobu myslící, chápající, hledající odpovědi a snažící se pochopit druhé a snad i mít smysl pro humor.

Drama, které záhy zasáhne její stěží udržovaný a zdánlivý klid silou megatunové vodíkové bomby, by si nedokázala Suzan ani nikdo jiný představit ani v těch nejhorších nočních můrách. Ona sama i její blízcí budou muset čelit hrozbě přesahující chápání člověka. A nic už nikdy nebude stejné. Pro nikoho ze zúčastněných.

Druhý příběh trilogie se drží velmi podobného scénáře jako ten první Já robot: chránit. Velká část je věnována dění na oddělení demencí, kterým začíná Suzanino Er dvojkové putování nemocnicí, a zároveň řešení zapeklitých lékařských případů a je plná latinské terminologie, ze které si ovšem sama autorka velmi příjemným způsobem dělá legraci. Opět se tu najde velký prostor pro filozofické úvahy a všechno je spíše o vztazích mezi lidmi. Přes hodně psychologie a trochu sci-fi je styl psaní velmi svižný a čtivý a strhne čtenáře do víru událostí. I přesto (nebo právě proto?) najdete zvraty, při kterých budete kulit oči, až si je odřete o papír před sebou. Pokud však vyhledáváte čistou akci a hard sci-fi, tohle rozhodně není kniha pro vás. Dobře vám tak, přijdete o hodně!

Knihomol přečte v životě obrovské množství knih. Mnohé z nich nestojí za nic, na některé zapomenete za pár hodin po jejich dočtení, jiné jsou dobré a další zase vynikající. Jak často se ale přistihnete při prohlášení: Je to jedna z nejlepších knih svého žánru, kterou jsem kdy četl! Samozřejmě že je to nanejvýš individuální záležitost a co se líbí mně, z toho někdo jiný možná zaleze pod koberec. Nicméně vězte, že já to tentokrát musela říct. Román Já, robot: poslouchat předčil moje očekávání i svého staršího sourozence.  A musím znovu opakovat, stejně jako v recenzi na první díl, že nevím, co přesně přivedlo Asimovovy dědice právě k M. Zucker Reichertové, ale za sebe mohu říci, že to byla skvělá volba! Autorka se zhostila ztvárnění událostí v životě mladší Suzan Calvinové s velkou grácii. Dokázala skvěle vystihnout její osobnost a důvody, které by mohly vést k tomu, jakým člověkem se stane v budoucnu a proč vymění zkoumání lidských myslí za ty robotické. Zároveň vytvořila naprosto soběstačný svět, ve kterém všichni jeho hrdinové žijí, milují a trápí se a vy jim to věříte, aniž byste potřebovali vědět, co se odehrává v originálních Asimovových příbězích. Taktéž nemusíte znát obsah prvního dílu, protože děj knihy Já, robot: poslouchat navazuje zcela volně a důležité události ovlivňující dění jsou vždy náležitě a ve zkratce vysvětleny.

Normálně nehodnotím knihy procenty, ale vzhledem k tomu, že prostě nemám druhému robotovi co vytknout, stal se pro mě stoprocentní knihou. Budu jen doufat, že třetí díl nebudu muset louskat v originále a že se dočkáme jeho vydání i v češtině. Překlad Jany Rečkové je opět vynikající a jistě dodává českému čtenáři ten potřebný drive.

 

Mickey Zucker Reichertová: Já robot: poslouchat (I, Robot: To Obey)
Nakladatelství: Argo / Triton
Překlad: Jana Rečková
Obálka: Eric Williams
Rok vydání: 2014
Vazba: pevná
Počet stran: 393
Cena: 389,-Kč

Komentáře

Tak to já jsem dvojnásob! Vím, že jsi dost náročnej čtenář a hned tak něco tě neoslní:-)

Já jsem z robotů ale fakt unešená a musím přiznat, že momentálně stojí oba díly v žebříčku kvalitní četby skutečně velmi velmi vysoko. Až se bojím tolik chválit, protože to některé jedince (že Lucie nebo Moniko:-)) naopak odrazuje a bojí se, když se nezhodnou s mým vkusem, že budou pak zklamaní...

Ostrou mysl i tužku všem, přeje M

... to je fakt hodně a máš pravdu, že to může být až svazující, nicméně rozhodně jsi mě získala! začnu taky prvním dílem a určitě dám vědět :-)

Ještě mi napadlo jako dodatek: I když někteří čtenáři v případě trilogií čekají až vyjdou všechny díly, u téhle opravdu čekat nemusíte. Obě knihy, které jsem přečetla, jsou zcela samostatné a navazují na sebe velmi volně - v tom smyslu, že se odehrávají ve stejném univerzu a stejné hlavní hrdince. Obě epozidy jsou uzavřené, podobně jako když čtete detektivky se stejným vyšetřovatelem a v každé se dozvíte i něco z jeho soukromí a o souvislostech v jeho životě.

Takže se moc těším na třetí díl, protože mě to všechno baví, ale nemusím si kousat nechty a nadávat, že si autorka dává se třetím dílem na čas a já z neznalosti rozuzlení mezitím zešedivím:-)

Ostrou mysl i tužku všem, přeje M

Přidat komentář